TRESTNÍ POLITIKA LUKAŠE TROJANA | Je známo, že trestní legislativa trpí řadou neduhů. Nejde o dílčí nedostatky, nad kterými se shodne celá odborná obec, ale o vady systémové. Ty se odstraňují těžce a bolestivě, o čemž svědčí, že ani v tomto volebním období se nedočkáme nového trestního řádu. Osobně této skutečnosti nelituji. Trestní řád z roku 1961 je sice záplatovanou normou, ale víceméně funguje. Asi stárnu, ale revoluční změny kodexů přijímám s čím dál větší nevolí. Za sebe bych se spíše než cestou zcela nového trestního řádu vydal cestou komplexní novely, která odstraní překonané instituty a lehce zmodernizuje trestní řízení. Schválně používám termín zmodernizuje a nikoliv zrychlí.
Rychlost soudního řízení, obzvláště v trestním právu, je falešná modla. Ve všech fázích řízení by nemělo docházet k neodůvodněným průtahům, ale to je asi tak vše. Soud by měl vést řízení klidně a uvážlivě tak, aby se s věcí důkladně seznámil. Dostatečný prostor by měli dostat všichni účastníci řízení – obžaloba, obhajoba, poškození. Bohužel v posledních letech vládne, především soudům, diktát rychlého rozhodování, a to i v řízeních, kde se rozhoduje o lidské svobodě. Jakékoliv kvaltování s sebou nutně přináší chyby. Ty vedou paradoxně k prodloužení soudního řízení, neboť verdikt musí být napraven v navazujícím řízení. V horším případě končí nespravedlivým, případně až nezákonným rozhodnutím.
Zde již nastupuje odpovědnost politická. Stát totiž nese odpovědnost za rozhodnutí, která jsou nezákonná. Odpovědnost státu je upravena zákonem č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Stát, v dané agendě reprezentovaný ministerstvem spravedlnosti, tedy nese odpovědnost za škody, které soudy způsobí svojí rozhodovací činností. Jde o téma do značné míry tabuizované. Stát rozhodně nepostupuje vůči osobám, které poškodil, s přehnanou vstřícností.
