PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Sledujeme-li každodenní politický provoz z hlediska ústavního, měli bychom nejspíš jen nevěřícně kroutit hlavou. Nemine dne, kdy by nějaký revolucionář nechtěl měnit konstituci. Že naše „obyčejná“ legislativa připomíná trhací kalendář, je samo o sobě tristní. Ale že by se i ústava měla měnit jako figurky na orloji nebo jako ceny pohonných hmot během dne, to už je opravdu silná káva.
Komu se to nezdá, nechť posoudí. Začněme oním „obyčejným“ právem. Už to označení je poněkud dehonestující. Právo není – či nemá být – „obyčejné“: do zákonů má být vtělena vůle zdroje a nositele svrchované státní moci, nikoliv kdejaká pitomost, což ovšem bohužel hypertrofovaná legislativní realita posledních let často nereflektuje. Z nejdůležitějších zákonů byl občanský zákoník změněn od roku 2012 sedmkrát, trestní zákoník od roku 2009 osmatřicetkrát. Příkladmý přehled dalších vypadá takto: občanský soudní řád – 159 změn od roku 1963, trestní řád – 121 změn od roku 1961, správní řád – 14 změn od roku 2004, daňový řád – 16 změn od roku 2009, zákoník práce – 75 změn od roku 2006. Možná jsem se někde přehlédl, právníci v počtech nevynikají, ale to na podstatě věci nic nemění. To jsou stejně jen špičky ledovce. Když si dá někdo práci sečíst novelizace zákonů například v oblasti správního práva, přeji mu příjemné prožití zbytku roku a žádnou další práci ať si nebere.
