FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Prezidentská debata pokračuje, ale je to takové divné pokračování. Jako když vypravěč sděluje zcela nezajímavou historku, která nekončí, neboť jí chybí pointa, jen přestává, jelikož se autorovi nedostává dalších zbytečných slov. Stejně od začátku nikdo neposlouchal, ničí pozornost nestrhla. Kolem vypravěče celý stůl dál paralelně brebentí – vést dialog jsme si už dávno odvykli a soustředili jsme se na liché monology, jež se míjejí. Podstata uniká, není-li ovšem skryta v tezi, kterou jsem si přečetl ve čtvrtečních novinách: „V současné době bude důležité, když novým prezidentem nebude žádná obzvlášť kontroverzní osoba. Nemusí nijak mimořádně vyčnívat, ale měl by to být člověk vzdělaný a dostatečně moudrý, aby pokud možno nerozděloval příliš společnost,“ usuzuje dopisovatel. Takže to hledáme? Prezidenta, který nevyčnívá? Hledáme – hamšíkovsky řečeno – génia průměrnosti?
Navečer poté, co jsem si přečetl tento názor, jsme pořádali Právnický klub. Tentokrát byl věnován právě otázkám postavení prezidenta. Ačkoliv samozřejmě i na to okrajově došlo, nezajímali jsme se v podstatě o osoby kandidátů, neboť ty – tak daleko jsme bohužel došli – se jaksi ztrácejí v mlze. Mnohem významnější jsou podle mého názoru problémy systémové. Osobně zde vidím nejméně tři zásadní zdroje potíží.
