KOMENTÁŘ VÁCLAVA VLKA | Je to tady, konečně nasněžilo. Sice to hned odtálo, i když po Česku dokázala zima pěkně překvapit řidiče a zablokovat cestu z jihu Čech do Prahy. Osnovu tohoto textu si píšu v tričku pod slunečními paprsky. Pracovní život mě zavál do tepla a tak vidím, jak je hezké číst si o tom, že je někde zima, když je to cizí zkušenost. Je to taková vlastnost lidská, že se to hezky mudruje na dálku, když v tom člověk nemusí být. Mít osobní zkušenost je ale k nezaplacení a přináší skutečně reálný pohled na věc a hluboké poučení.
Když už vás třeba jednou zavřou za vraždu, tak z nějakého skrytého důvodu máte zvláštní cit pro to, že když si vás najmou na další, nejdete ji vykonat, ale běžíte to oznámit policii.
Tento příběh vedle rozkošných detailů, kterými prvopachatel plánuje provedení činu, jako je zalití části těla do betonu a následné hození do vody na vhodném místě, skýtá i závěr, že pokud se pro vraždu rozhodnete, je lepší si ji vykonat sám, než si na to někoho najmout. Stopy sice asi povedou k vám, ale alespoň vás případně zavřou za dokonané dílo, ne za pouhý pokus. To pak sedíte v base za něco, co se mohlo stát a nestalo.
