GLOSA VÁCLAVA VLKA | Paní zima je tu a rozverně poprášila naši krásnou zemi vločkami sněhu. Srdce nad tím plesá, i když okolnosti jsou mrazivé. Ostatně mrazivé okolnosti pronikají celou justicí.
Dosluhující ministryně spravedlnosti skáče po hlavě bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nikdo si není jistý a nemůže si ani být jistý tím, co udělal, nebo neudělal, i když je třeba nejvyšší státní zástupce. Roztomilé je, že takovou nějakou zbraň mají politici na státní zástupce, kdežto státní zástupci mají proti politikům celé své trestní řízení. Proces je vlastně svým způsobem vypovídající o přesvědčení, že se někde má najít na každou funkci dokonalý superman, který s nikým nic neměl, nikoho neznal, s nikým nestudoval a nikoho nepotkával. Jistě, takoví lidé existují, zpravidla to bývají duševně pomatení jedinci, kteří mají povahu inkvizitora a patologický psychologický profil.
Problém vlastně není ani tak, že se nemá paní ministryně s doktorem Zemanem ráda. Problém je, že se za každou cenu snažíme původně vstřícný přístup k vrácení původního majetku zvrátit a schraňovat tak majetek pro stát. Toto nadbíhání je nejlacinějším populistickým přesvědčením, které se projevuje i v této kauze – stát je nejlepší vlastník, ve skutečnosti je to nejhorší převrácení právního řádu, který stojí na preferenci soukromého vlastnictví.
