Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se domáhá schůzky s prezidentem Milošem Zemanem. Na srdci má i nové vedení Nejvyššího správního soudu. Tvrdošíjně si uzurpuje právo, které mu nenáleží. Překračuje přitom už veškeré mantinely, za něž by se šéf nejdůležitějšího soudu v zemi vydávat neměl. Jakoby zapomínal, že už není vrcholným politikem, ale soudcem, který musí zůstat za každou cenu naprosto nezávislým a nezpochybnitelným.
Svého času se Pavlu Rychetskému a předsedovi Nejvyššího správního soudu Josefu Baxovi podařilo sehrát klíčovou roli při obsazení pozice nového předsedy Nejvyššího soudu. Rychetský si rovněž naformoval, i přes kritiku části odborné veřejnosti, téměř kompletní složení „třetího” Ústavního soudu. A hru o nejvyšší justiční funkce by rád pískal i dál.
Rychetský pátečním Hospodářským novinám řekl, že schůzka, o níž požádal, vůbec nesouvisí s jeho dřívějším odchodem z funkce: „Když jsme byli loni v červnu zvoleni předsednickou zemí Konference evropských ústavních soudů, získali jsme mandát do konce roku 2020. Takže se v tuto chvíli vůbec nezabývám tím, kdo zaujme moje místo po roce 2020, pokud v té době skutečně rezignuji. Což neznamená, že mě to za ty tři roky nebude zajímat, samozřejmě bude.”
