Zrovna jsem četl, jak se severní magnetický pól posouvá. Dřív byl pod Kanadou, teď je někde pod Sibiří. A je to pořádný fičák: údajně se přemístí o 64 kilometrů za rok! Já jsem tedy vůbec nečekal, že se póly mohou posouvat, ale když už to tvrdí i vědci a když to zatím nepopřel ani ten speciální fakenewsový pravdopatentní úřad, bude to možná fakt. Ale kdybych to čekal, určitě bych měl hned od počátku podezření, že za tím zase budou Rusové. Nastavíte si kompas a střelka nebude ukazovat na sever, nýbrž někam do východních dálav.
Nejvíc mi je líto pana Rosse, který ten pól v roce 1831 objevil. Kdyby na to původní místo dnes dorazil, bude tam nejspíš stát fast food a kousek od něj na zasněžené pláni (představuji si, že zasněžená pláň je důstojné místo pro takový severní magnetický pól) ohrádka s popelníkem pro potrestané kuřáky. Jediné, co mě zaráží, je zpráva, že jižní magnetický pól prý stepuje směrem k Argentině. Přitom tam se od války o Falklandy a od té doby, co s výjimkou muzikálových sálů utichl humbuk kolem Evity, celkem nic nedělo, soudě podle sporých informací v tisku. Snad to nejsou známky nového vychylování světové rovnováhy!
Ale k tomu posouvání. Posouvá se všechno, jen jsou s tím někdy problémy. Dálniční opraváři posouvají betonové bariéry tam a zpátky. Proč je posunuli tam, nikdo neví, protože dál se dlouho nic nedělo. Proč je posunuli zpátky, je jasné: aby rozšířili největší české parkoviště. Evropská unie posouvá čas tam a zpátky. Suverénní státy zkameněly nad tou junckerovskou liberalizací tak, že se nakonec nejspíš nic neposune. Nějaký ambiciózní politik by mohl navrhnout svěží kompromis: zavedeme jarní čas a nařídíme si hodinky o půl hodiny dříve nebo později, každý podle svého gusta.
