PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Máme nového nejvyššího státního zástupce. Popravdě: ten bývalý mohl do voleb vydržet, vláda nemusela tolik spěchat a opozice nemá co toho nového hned odvolávat. Zbytečný chaos. Ale má mnohé zajímavé souvislosti.
S jistou licencí bychom mohli říct, že existují dvě blízké planety: svět právní, který vypovídá o tom, jaké právo je a jaké bude, a svět právnický, který je zaplněn konkrétními lidmi, z nichž podstatnou část tvoří „řadoví“ právníci a malou funkční špičky právnictva. Zdánlivě má odchod jednoho právnického funkcionáře a příchod druhého ze systémového hlediska určitý konkrétní dopad jen do světa právnického, zatímco svět právní zůstává nedotčen.
Machiavelli ve svých Rozpravách ovšem podotýká, že pouhá změna pravidel ještě vůbec nic neznamená, zůstanou-li instituce tak, jak byly. I když to má v Machiavelliho pojetí mnohem širší kontext, nelze se ubránit pocitu, že právě personální změna na vedoucí pozici, natož pak monokratické, má potenciál instituci proměnit.
Co říká Igor Stříž, který deset let stál Pavlu Zemanovi za zády jako jeho náměstek? Že bude pokračovat v tom, co Zeman „načal“, ale že zároveň leccos chce činit trochu jinak.
To lze ovšem vykládat nejrůzněji. Třeba tak, že bude usilovat, aby soustava státního zastupitelství převzala větší sousto vlastní odpovědnosti za trestní proces, tedy aby vyšší množství případů, které se zbytečně dostávají k soudům, skončilo už v přípravném řízení. Nebo aby se státní zastupitelství stalo ryzím státním žalobcem, či naopak převzalo všeobecný dozor nad zákonností. Anebo dokonce – aby se resuscitovala skutečná debata o hranicích politické a právní odpovědnosti, která celý euroatlantický civilizační okruh tak jako tak čeká.
