PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Pohled na titulní stránky novin, na internet nebo na televizní obrazovky mi celý uplynulý týden připomínal omšelý právnický termín „nízká vymahatelnost práva“. Že je mezinárodní právo na cucky, to už snad ani nemůže nikoho překvapit: je na tom zhruba stejně jako světový řád.
Naivní fukuyamovské představy o skvělém konci dějin neselhaly náhodně, nýbrž zákonitě. Byly totiž absurdní a utopické – muselo by dojít nikoliv ke globální, ale nutně přímo k totální změně celého světa, k absolutní unifikaci, ke vzniku jakéhosi sjednoceného celoplanetárního státu a práva, přičemž slovo „totální“ ne nadarmo evokuje dramaticky příbuzný pojem totality.
Na symbolické pravdivosti tvrzení, že „u Madridu se bojuje za Prahu“, se samozřejmě nic nezměnilo. Terorismus (včetně státního), porušování lidských práv, organizovaný zločin, masivní konflikty ekologické, genderové, energetické, zdravotní a další – kdekoliv se v dnešním technologicky propojeném světě děje něco zásadního, bojuje se i o stav a vývoj tohoto státu.
