GLOSA VÁCLAVA VLKA | Venku je zima, krásné babí léto se zlomilo v plískanice odpovídající měsíci listopadu. Počasí, které přináší významný rozsah viróz. Vynecháme-li covid, tak mě napadá ještě viróza hradního pána. A když už mě napadá hradní pán, tak mě napadá oblíbená kratochvíle spojená s jeho zdravotním stavem, a to je cvičební téma ohledně pravomocí prezidenta dle Ústavy.
Na první pohled je to úplně jasné. Přesun pravomocí prezidenta je věc, kterou mimo vší pochybnost rozhoduje Parlament, ať už poslanecká sněmovna, či senát. Jenže je to jako u soudu. O vaší vině či nevině sice rozhoduje soud, ale ten se neobejde bez znaleckých posudků, které určí, co se vlastně stalo a třeba jaký je váš zdravotní stav. Už to vnímáte? V případě hradního pána budou rozhodovat o výkonu jeho pravomocí vlastně doktoři. Úplně stejně jako u soudu. Takže nikým nevolené lékařské konzilium. Jsou to paradoxy právního systému.
Právo nechybuje v základních postulátech, co se smí a nesmí, jako spíš přináší roztomilosti ve věcech, kde něco zkouší, vymýšlí a pokouší se pravidla vtěsnat do praktického života. Kupříkladu dohoda o vině a trestu. Nejdřív jsme si vymysleli, že budeme stíhat úplně všechno, co jako trestný čin vypadá. Pak jsme si usmysleli, že největší zlo je stará dobrá hospodářská kriminalita, a pak jsme přišli na to, že výkon pravomocí státu a nalézání spravedlnosti směřuje k takovému provozu v soudních síních, že to tudy nejde a je potřeba doladit, jak tu cestu uhladit. Inu usídlila se i u nás po americkém vzoru velmi praktická věc, a to dohoda o vině a trestu. Jako obhájce vidím tento institut jako přínosný, protože má zejména tendenci zreálnit případy a přispět k tomu, aby se poškozeným dostalo co nejrychlejšího odškodnění. Někdy to pak má za následek, že zvláště v daňových věcech, že se sny o miliardách hroutí a stát je rád, že dostane alespoň pár milionů. Takový je příběh slavné kauzy Zadeh.
