PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Vlastně bychom mohli být rádi, že Češi jsou víceméně povahy holubičí. Ve Velké Británii jsou pro své názory poslanci v ohrožení života, jak jsme v minulém týdnu znovu viděli. U nás o názory tolik nejde (leckdy ani nemůže jít, neboť jednání mnohých předních protagonistů politického divadla je názorů prosto).
V Česku řešíme spíše ušlechtilé otázky gastronomie (vztah meruňkových knedlíků ke způsobilosti k výkonu funkce prezidenta republiky – skvělé téma na nějakou disertační práci!), filigránské skvosty pracovního práva (snad se neukáže námitka, že jen pan prezident může ukončit zaměstnanecký poměr svého kancléře, hodnou ingerence Ústavního soudu!), ba i aristotelsky zapeklité problémy hodné chytré horákyně (vyjádření předního politika o jiném předním politikovi v duchu starého paradoxu lháře: „Epimenidés říká: Všichni Kréťané jsou lháři! Epimenidés je Kréťan.“). To ovšem neznamená, že by tu vládla nějaká selanka. Zvlášť když se ten, jemuž se děje bezpráví, nemůže dobře bránit, neboť momentálně nepožívá celebritního statusu obzvláštního výtečníka či obzvláštního lumpa, takže mu nikdo nepůjčí mikrofon.
Velmi specifickým fenoménem doby je v tomto ohledu fenomén kriminalizace. Před deseti lety jsme na toto téma uspořádali velkou právnickou konferenci. Zúčastnily se jí špičky v oboru, byli tam i politici, novináři, akademici. Řekl jsem tenkrát, že delikt se stal nejnáruživěji vyhledávaným artiklem žurnalistiky, politiky, ale i celého veřejného života. Trestní oznámení na sebe podávají rodiče a děti, manželé současní i bývalí, zaměstnanci a zaměstnavatelé, politici a novináři. Kdekdo. Když se k tomu přidá aktivistická část státního zastupitelství a policie, reprezentuje to už opravdu velkou masáž. To neznamená, že nikdo, na koho je podáno trestní oznámení, není lump. Znamená to, že čeho je moc, toho je příliš. A přitom, máme-li na mysli politiku, stačilo by přijmout řešení v podobě právního ostrakismu. Psal jsem o tom už mnohokrát.
Problém, který souvisí s těmi udáními a jinými trestními oznámeními, se ovšem štěpí.
