PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová si v uplynulém týdnu prožila hvězdnou chvilku. Zpravodajské relace jí zřídily speciální rubriku. Z již druhého hodnocení stavu právního státu v zemích Evropské unie plyne, že jsme se prý od loňska polepšili v soudnictví, ale v boji s korupcí žádní machři nejsme a střety zájmů na nejvyšší vládní úrovni si za okrasný rámeček rozhodně dát nemůžeme.
Je to trošku jako za mého dávného dětství ve škole: K jedničkářům nepatříme, takže nás paní učitelka do prvních lavic neposadí. Nám to tak moc nevadí, na úplném chvostu jsou jiní spolužáci, Maďar a Polák – jeden kvůli nedostatečné z nezávislosti médií, druhý pro vadné soudní reformy a oba ještě pro pár dalších prohřešků. Ale vzhledem k tomu, že už to není jako za starých časů, ani jim paní Jourová nenapařila kouli: přešli jsme ke slovnímu hodnocení. A byť je třeba negativní, žádný kategorický odsudek to není, pravila paní komisařka, alébrž pouze upozornění a inspirativní pobídka.
Problém je, že předmět hodnocení nemá úplně přesné osnovy jako třeba zeměpis pro páťáky. A jakmile někdo, kdo předmět nedefinoval, zamýšlí vážně hodnotit, jak v něm ten či onen prospívá, mohou mít hodnotitel a hodnocený poněkud rozdílné názory.
