FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Ta zpráva by mohla vypadat poněkud švejkovsky, pokud bychom vnímali Švejka tak banálně, jak má ve zvyku část zpumprlíkované hochkulturně se tvářící elity, která v něm neumí najít moudro, takže v něm nachází vulgaritu a jakési předem odsouzeníhodné čecháčkovství, jehož je přitom Švejk přísnou kritikou a přesnou karikaturou. Ale to vem čert, o tyhle bohorovné kvaziestéty tu nejde. Jde o zprávu, že realitky zachytily nový trend: přibývají nabídky na prodej nebo pronájem hospod.
To není žádná legrace. Hospoda v Česku není – řečeno s básníkem – nějaká lecjaká věc. Je to zajisté zařízení gastronomické, nejen místo k napití, nýbrž přímo causa bibendi. To by ale bylo k přesnější charakteristice málo. Je to rovněž veřejný politický prostor, zdejší fragmentární Hyde Park i s tím nedodržovaným palivcovským zákazem politických hovorů, kulturní svatyně, v níž se obohacuje jazyk, taví názory, dmýchají i utišují vášně.
V českých hospodách se narodila nebo alespoň byla inspirována skvělá umělecká díla literární i hudební, na ubrouscích a pivních táccích si neznámí štamgasti odnesli skvosty črtané z dlouhé chvíle či z nedostatku oběživa bravurními malíři a kreslíři, z banálních vyprávěnek tu byly vybroušeny pravé anekdotické majstrštyky, mistři novinářského fochu si sem chodili pro náměty soudniček a mistři tance zde odpozorovali figury na parketu jinde nevídané. Česká hospoda je fenomén, který by si zasluhoval ochranu UNESCO.
