GLOSA VÁCLAVA VLKA | Počasí stále drží, venku je hezky a září předvádí nejlepší, co umí. Nostalgie léta, to je vlastně něco jako taková reminiscence, tedy vzpomínky na časy dávno minulé.
V časech dávno minulých, když tady ještě extremisty a populisty reprezentoval výtečník s minulostí cenzora, nebyly ani spektakulární akce na Úřadu vlády, a hlavně odposlechy se dělaly po staru. Když někdo chtěl někoho odposlouchávat, musel si sednout pěkně na sedací část těla, osobně nasadit na uši sluchátka a poslouchat online, co se děje. Jak šla technika kupředu, změnilo se vše na nahrávání stylem – kliknu si na ikonu a nahraje se mi úplně vše. Toto pověstné velrybaření mělo bouřlivou odezvu právě v zásahu před mnoha lety na Úřadu vlády.
Připomenu, že naprosto místně nepříslušné soudy povolily odposlechy kdekoho a pro cokoliv. Minulou středu pak tyto odposlechy měly dozvuk v případu takzvaných trafik. Odvolací soud je vrátil do hry jako zákony. V zásadě nejde o nic jiného, než o to, že když prostě už ty odposlechy mám, tak je pustím do světa a použiji je, ať se děje, co se děje, protože ty odposlechy jsou prostě korunním důkazem.
Úplně si představuji soudce, a hlavně státní zástupce, jak je ty odposlechy těší. Když už to jednou vyšlo najevo, použít se musí. Na druhé straně totiž stojí jenom úplná drobnost a tou je ochrana soukromí, jejíž bláhoví příznivci si myslí, že má tak vysokou hodnotu, že by odposlechy neměly být zpřístupněny, kvůli tomu jak invazivní a nebezpečný nástroj to je. Boj o soukromí od 11. září nikdy nekončí. Rozhodnutí o využití odposlechů je špatné a soud nerozhoduje dobře. Hodnota soukromí je natolik vysoká, že neexistuje skoro nic, co by mohlo odůvodnit připuštění odposlechu jako hlavního důkazu.
