KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Jako by nastal krátký time-out v horečném činění na právnickém a justičním poli. Nový předseda Nejvyššího soudu instalován, o žádných dalších uchazečích o post prezidenta Soudcovské unie jsem několik dní neslyšel. Legislativní smršť se v posledních hodinách po zběsilé koronavirové jízdě nekoná, ve Sbírce zákonů přibývají spíše předpisy nudných názvů, které pozornost médií nepřitahují. Prezident republiky jmenoval ve středu na návrh ministryně M. Benešové nové předsedy krajských soudů v Ústí nad Labem (L. Ceplová uspěla v klání s T. Zadražilem a R. Buchalem), v Českých Budějovicích (proti M. Flanderové neuspěli J. Šťastný ani Z. Strnad) a v Hradci Králové (souboj se nekonal, V. Lanžhotský neměl protikandidáta). Veřejnost to nevnímá nijak dramaticky, média jen informují. Je to otrava, když jde všechno podle jasných pravidel. Nedělejme si ovšem iluze. Scéna žije.
Před nějakou dobou se v justičním dění výrazně angažovalo Kolegium předsedů krajských soudů. Plány byly dalekosáhlé, včetně návrhů ekonomických (formulace nákladového standardu soudce), legislativních (zakotvení správních pravomocí Kolegia), personálních (restart systému přípravy a výchovy budoucích soudců).
Nemohu se opřít o nějaká tvrdá data a analýzy, ale tehdy jsem měl pocit, že Kolegium jako specifická instituce, sdružující v našem „ministerském“ modelu de facto nejvýznamnější justiční představitele správy soudů, může vykonat velké věci. Dnes mám dojem, že se z ní stala sice důležitá, nicméně spíše běžnými provozními záležitostmi se zabývající skupina vysokých soudních funkcionářů. L. Vávra mluvil před nedávnem v této souvislosti o záplatování.
