V přeplněném osmičkovém roce 2018 se logicky řadě „menších” výročí nedostává přílišné pozornosti. Před necelými třemi měsíci jsme si připomínali události Února 1948, kdy komunisté převzali moc v zemi. A tento týden je to 80 let od další negativní a navazující události, schválení první komunistické Ústavy. Ústava 9. května se přitom, alespoň na papíře, v řadě ohledů tvářila demokraticky, stala se však symbolem nenávratného pochroumání československého právního systému. Rozlišovalo se mezi tím, co platí „de iure” a co „de facto”.
Tehdejší komunistické špičky se sešli v neděli 9. května 1948 dopoledne ve Vladislavském sále Pražského hradu. Nechyběl tu předseda vlády Klement Gottwald, který se měl už brzy stát prezidentem a nástupcem Edvarda Beneše v úřadu, ani jeho zeť a ministr spravedlnosti Alexej Čepička. Na Hradě totiž zasedalo Ústavodárné národní shromáždění Republiky československé, které mělo onen sváteční den jediný úkol. Schválit první komunistickou Ústavu.
Ta následně vystřídala ústavní listinu z roku 1920 a až do roku 1960 byla hlavním právním dokumentem v zemi. Tehdy ústavní zákon č. 150/1948 Sb. vystřídala socialistická ústava, která s řadou důležitých změn platila až do konce existence Československa.
Onu květnovou neděli před 80 lety poslanci pohřbili prvorepublikovou Ústavu, byť už značně okleštěnou. Průběh celé schůze i její atmosféra se dá dobře rekonstruovat díky dostupnému stenozáznamu. Jak to na ní tedy vypadalo?
