PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Rozpočet se bude v Poslanecké sněmovně projednávat po neděli. Vládní alchymisté zařídili, že sekera, kterou stát pomyslně zatíná do futra, nebude 380 miliard, nýbrž jen 280. Tak hurá!
Premiér má návrh za protiinflační, i když jen bůh ví, z čeho tak usuzuje. Ale premiér je vědec a jistě je obklopen vědci i ministr financí. Ministr bez expertů nejvyššího kalibru, to se dnes nenosí. Fakticky je to jedno, inflace bude ještě nějakou dobu růst a český stát bude jednou z posledních institucí, které by to ovlivnily. Jisté je jen to, že seškrtání plánovaných výdajů nutně musí znamenat, že něco z toho, co jsme „chtěli“, prostě nebude. A říkat odkladům seškrtání také není úplně bez rizika.
Ale tady se nám během pár týdnů dostalo rozpočtu, který se od původního návrhu liší alespoň v číslech podstatně. Odůvodnění, které slyšíme, přitom není tak hloupé, jak se nám snaží nabulíkovat někteří komentátoři. Podíváme-li se „do střev“ návrhu státního rozpočtu, zjistíme, že řada úsporných položek je reálná. Snížení neobsazených tabulkových míst ve školství nepochybně výdaje o něco srazí. Je ovšem otázka, kolik neobsazených míst zůstane zachováno, proč jsou neobsazená a kdo a z jakých důvodů taková místa vůbec do nějakých tabulek zapsal.
Čerpání nespotřebovaných výdajů z loňského roku v resortu dopravy je nesporně věc rozumná, ale je-li skutečně objem této položky tak hodný pozoru, znamená to logicky, že v loňském roce někdo mizerně plánoval, nebo v rámci loňského rozpočtu mizerně hospodařil. Tzv. nespotřebované výdaje jsou ostatně oblíbeným klíčem k „úsporám“ – třeba i ve zdravotnictví, kde se týkají především nákupu vakcín proti koronaviru.
