FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Pražské městské kruhy se opět zachvěly. Kauza Hlubuček a spol. zaujala ve sdělovacích prostředcích místo vyhrazené v posledních měsících a letech poměrně monotematicky pandemii, válce na Ukrajině, malérům v energetice a inflaci, což jen mírně narušily parlamentní volby, vánoční svátky a sem tam nějaký bonmot z Lán.
Zajímavých aspektů je na kauze Hlubuček a spol. více: třeba to, že s pražskými průšvihy je téměř jistotně vždy nějak spojen zdejší dopravní podnik, ačkoliv osoby a jejich obsazení se v průběhu novodobých dějin permanentně mění. Až to téměř vypadá, že chcete-li si vykoledovat v politické nebo ekonomické funkci nějakou černou tečku, stačí si smočit v pražské dopravě – a je celkem jedno, jestli jsou to haléřové provize z jízdenek, lítačka, exekuce na černé pasažéry, masové rozkopávání a zasypávání ulic, parkovací zóny, trvale nedokončené potřebné městské okruhy, promptně realizované nepotřebné kruhové objezdy na dříve přehledných křižovatkách, padající nebo posprejované mosty, nesmyslné betonové zátarasy nebo investiční akce zásadního charakteru.
Aktuální případ ovšem nerozechvívá jen městskou, nýbrž i celostátní politickou scénu. Tím se zabývají politici, policisté, investigativní novináři, komentátoři i zpravodajové televizí, rádií a novin, zkrátka celé kohorty odborníků, jimž jejich expertní práci nehodlám brát ani v nejmenším. Co mě na tom speciálně zajímá, je již tradiční český bumerang, jímž domorodci s takovou vervou a s takovým umem metají – snad v představě, že jednou to vyjde a dohodí o kousek dál. Jenže nepříjemnou vlastností bumerangu je, že se vrací. Není-li vrhač na tento bumerangový efekt připraven, zahnutá zbraň ho s velkou pravděpodobností praští do palice. To je samozřejmě toliko metafora. Nemám na mysli bumerang, nýbrž tuzemské pojetí odpovědnosti.
