FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Když máme tu demokracii, řeklo by se, že volby jsou téma na první stránky. Nejsou. Ty obsadila válka na Ukrajině, Putinova částečná mobilizace, pohřeb Jejího Veličenstva Alžběty II., Babišův soud, Fialovo váhavé stropování, sem tam Stanjurův rozpočet a pořád dokola inflace, drahota, plyn, elektřina a návody paní Pekarové Adamové, která dopletla druhý svetr. Volby se krčí někde vlevo dole, kde je nikdo nenajde. Ani nehledá. Mohlo by se zdát, že to je manifestace volební lhostejnosti, někdo by dokonce mohl hovořit o facce demokracii.
Takhle já bych to neviděl. Především je třeba si uvědomit, že to, co prožíváme, jsou (popravdě – včetně senátních) lokální volby. To, čím žije obec nebo region a co reálně mohou ovlivnit místní či krajští zastupitelé, je věcně omezený okruh společenských zájmů. Když mi přítelkyně řekne, že asi nepůjde volit, protože si neumí představit, co by vlastně pro ni a její blízké mohli ti noví zastupitelé udělat, jsem celkem v koncích. Vodovod, kanalizaci a chodníky na pražských Vinohradech máme. Nepochybně je někde na vsi situace jiná. Přítelkyni ale stejně nepřesvědčím, že hlavním smyslem voleb je kanalizace. Má zatraceně pravdu.
Ve volbách se řeší politika, teprve po volbách res publica. Vada této pozdně moderní tekuté společnosti spočívá mimo jiné v tom, že místo moudré decentralizace, která umožňuje řešit věci vždy na té nejnižší úrovni, na které jsou ještě řešitelné, zavedla tuhou centralizaci moci. Proč na nás z billboardů v nejzapadlejších vesničkách vážně hledí vedle místního kandidáta též celostátní lídr partaje? Protože inflace táhne víc než kanalizace. Weltmann reprezentuje politiku, místňák republiku, čili obec.
Dotáhli jsme to ke smutným koncům: v politice se prakticky nelze vyznat (všichni říkají totéž, jen znaménko se mění podle toho, jsou-li právě ve vládní pozici, nebo v opozici) a o republiku, to jest o skutečné věci veřejné, se takto pojatá politika většinou vůbec nestará.
