FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Máme za sebou další týden. Nic se nezměnilo. Inflace opět překonala nějaký ten rekord, ceny energií vystoupaly do stratosféry, na orbitě se trochu zhouply, když jsme jim pohrozili, že si je společně podají premiér Fiala, kancléř Scholz a paní von der Leyenová. Do dýchatelné atmosféry nesestoupily, ale odpovědný ústavní činitel, ministr, ubezpečil lid, že to v sedmadvacítce společně zastropujeme.
Pomiňme jisté nebezpečí, že by mohl být strop vznesen dřív, než ceny sklouznou pod něj, takže už by nesklouzly nikdy. Deště posledních dní sucho nevyřešily, zato rozvodnily pár řek. S tím se asi moc nepočítalo, ale odpovědný ústavní činitel, ministr, k tomu neutrousil žádnou zásadní poznámku, takže je nejspíš přece jen všechno i nadále v suchu. Koronavirus si dal malou pauzičku a pokus opičích neštovic zastoupit jej na scéně selhal pro všeobecný nezájem. Ani odpovědný ústavní činitel, ministr, nevydal ještě některý ze svých proslulých verdiktů, jimiž ruší s okamžitou platností nějakou epidemii, z čehož plyne, že epidemie není.
Nejsledovanější mediální hvězdou se stal šéf rozvědky, když se ukázalo, že příliš mnoho jeho známých je trestně stíháno nebo třeba sedí ve vazbě. Odpovědný ústavní činitel, ministr, pravil, že je to škoda. Rozebírat to netřeba, činí to mnozí jiní. Stačí jen konstatovat, že jsme opět naznačili, že k problémům přistupujeme neotřele.
Možná bychom si měli někdy udělat – každý za sebe – chvíli času a zamyslet se nad tím, co považujeme za podstatné. Jistěže nás teď pálí drahota a máme hrůzu z dopadů energetické krize. To není žádná banalita. Banální je ale nepochybně ladění celospolečenské diskuse, kterou kolem závažných problémů vedeme. Místo toho, co by se nám dostalo zasvěcených informací, jak stát hodlá řešit (a hlavně řeší) to, co jeho jest a co nikdo než stát vyřešit nemůže, jsme zavalováni – a právě z úst odpovědných ústavních činitelů a jejich nepřehledných expertních týmů – spoustou často si protiřečících, avšak „zaručeně odborných“ názorů.
