FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Prezidentské volby slibovaly být velkou událostí. Ne snad nějak prvoplánově důležitou pro vyřešení nějakého skutečného problému, ale aspoň jako vzrušující show v době, kdy chleba se začíná nedostávat, takže logicky přicházejí na řadu hry. Příliš se to ale nevede, prezidentští kandidáti jsou vesměs nudní jako návod na použití pračky.
Naštěstí je tu ministerstvo vnitra s neotřelými interpretačními přístupy. Ve spojitosti s ideou, že klíčový právní předpis upravující důležitou proceduru má být sepsán co nejnepřehledněji a nejasněji, je právě interpretační chaos dokonalou zárukou, že alespoň nějaká legrace bude.
Tentokrát se nejzdařileji povedla kreace paní Rohanové. V logice, kterou vzalo ministerstvo za svou, se inovativním způsobem rozšířila kohorta VIP rekomandérů z původně chabých 200 poslanců a 81 senátorů stávajících na podstatně širší okruh těch, kteří měli mandát v době podpisu, nikoliv však již v době registrace kandidátních listin. Kdyby nebylo ošklivého zásahu Nejvyššího správního soudu, který má pro srandu zjevně pramalý smysl, mohl být tento konstrukt do budoucna rozšířen na všechny, kteří kdy poslanci či senátory byli.
