GLOSA VÁCLAVA VLKA | Podzim je vlídný, ale už chladný. Hradní pán se probral a budeme řešit téma způsobilosti k právnímu jednání, aneb jestli ten, kdo udrží tužku a je schopen vydat tři souvislé věty, je současně zcela svéprávný. Vsázím se o tři piva U Tygra, že s kolísavým vývojem prezidentova zdraví nabude na objemu i intenzitě.
Když už jsme u hradního pána, tak někteří hradní páni tam byli „na věčné časy“. Na věčné časy není zpravidla vůbec nic, snad jedině s výjimkou toho, že když umřete, tak je to opravdu na věčné časy a nic s tím nejde dělat. Výkladem tohoto pojmu v pohřebnictví se ostatně zabýval bývalý i současný ombudsman, reagující na úředního šimla stojícího na straně správců hřbitovů. Ti se totiž začali domáhat zaplacení nájmů, uzavření nájemní smlouvy, nebo předložení jiného dokladu o zakoupení hrobového místa na věčné časy. Státní správa funguje vždycky dobře v tom, že je na ni spolehnutí, že když může chtít blbost, tak ji chce. Přiznám se, že mě vždycky zajímalo, jaké myšlenkové pochody má dotyčný úředník, když se zcela vážně ptá v roce 2021, kde mají dědicové tu originál smlouvu z roku 1992. A protože na věčné časy je spojení hluboce nepochopitelné, můžeme se vsadit, že se o výklad budeme i brzy soudit. Držme se pojmu na věčné časy. Na věčné časy, anebo možná….
Na věčné časy je tak trochu i stoprocentní spolehnutí na státní správu a její úředníky, že když něco vyvedou, tak si v rámci sebereflexe vymyslí, jak se alespoň trochu zaopatřit. Stejně tak postupoval náměstek na policii, když poté, co nadýchal 2,4 promile, vytrval a pobíral plat, i když vysvlečení z uniformy bylo víc než jisté. Ovšem lepší malá domů než preventivní sebereflexe.
