Prezident Unie státních zástupců Jan Lata, který působí jako státní zástupce na Nejvyšším státním zastupitelství, charakterizoval pro INFO.CZ základní úkoly státních zástupců a povinnosti, které jim ukládá zákon: „Míra jistoty, že obviněný spáchal trestný čin, je v případě podání obžaloby výrazně nižší, než jaký je požadován pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Při podání obžaloby se neuplatňuje zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch - pozn. red.) a obžalobu je tedy třeba podat, i pokud se v průběhu vyšetřování nepodaří rozptýlit pochybnosti o tom, zda se obviněný stíhaného skutku dopustil a současně již nepřipadá do úvahy provedení dalších důkazů.“ Jeho text je doplňkem k seriálu Státní zástupci - čas na reformu?, který právě vychází na INFO.CZ.
Státnímu zástupci je uložena povinnost stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví (§ 2 odst. 3 trestního řádu). Třebaže jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, je pouze státnímu zástupci uložena povinnost dokazovat vinu obžalovaného (§ 2 odst. 5 trestního řádu). U státního zástupce je tedy zdůrazněna jeho role iniciátora trestního řízení, jež usiluje o odsouzení pachatelů trestné činnosti. Z tohoto hlediska tedy lze na státního zástupce pohlížet jako na pomyslného loveckého psa trestního řízení.
