„Je přirozené, že lidé mají strach z dlouhého a bolestivého umírání. I já sama se bojím, ale ukončit život na přání není řešením,“ říká profesorka lékařské etiky Helena Haškovcová v rozhovoru s Pavlem Štruncem. „V Belgii nebo Nizozemsku byla přijata eutanazie s přísnými pravidly, ale ta se začala postupně uvolňovat. Vzniká tak sebevražedný byznys,“ dodává. Debata o nemoci je nicméně podle profesorky Haškovcové prospěšná, a to i u ústavních činitelů. „Občan by měl vědět, zda jsou zdravotně způsobilí k výkonu funkce. V případě Miloše Zemana ale byla tato debata nedůstojná a vytratil se z ní respekt,“ míní profesorka lékařské etiky. Proč je podle ní nepřijatelné prosit v dobách míru o smrt? Jak se „zvrtla“ eutanazie v Belgii a Nizozemsku? A co udělal prezident Zeman špatně, když veřejnost informoval o svém zdraví? Podívejte se na rozhovor.
Poslanci se v lednu budou zabývat návrhem Věry Procházkové (ANO) na povolení asistované sebevraždy. Podle profesorky lékařské etiky Heleny Haškovcové přináší eutanazie velký vnitřní etický problém pro lékaře, kteří by ji měli provádět a nese s sebou i mnohá další rizika. „Co je vlastně onen projev svobodné vůle zemřít? Často ho člověk nemyslí vážně a měli bychom se zabývat spíše tím, zda to neříká proto, že se cítí opuštěný, trpí léčitelnou bolestí nebo se mu nedostává správné péče,“ říká profesorka Haškovcová. Upozorňuje i na to, že eutanazie byla dlouhé roky po druhé světové válce tabuizována kvůli masivnímu zneužívání nacistickým Německem. „Prosit o smrt v mírových podmínkách je nepřijatelné,“ myslí si Haškovcová.
