Dějiny sice píší vítězové, ale později by se toho měli zhostit kvalifikovaní a zodpovědní historici, říká vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. „Nesmíme dopustit, aby vše, co nás ovlivňuje, byly emoce. Musíme se držet faktů, a to nejen historikové, ale i politici,“ vysvětluje Stehlík v rozhovoru s Michalem Půrem. Jak vnímá spory o odstranění sochy maršála Koněva a osvobození Prahy? Co obnáší práce ředitele Památníku Lidice a jaké projekty chce realizovat? A proč odsuzuje kontroverzní reportáž České televize o údajném udavačství jedné z lidických žen? Podívejte se na ceý rozhovor v úvodu článku.
Rčení, že dějiny píší vítězové, potvrzuje v rozhovoru s Michalem Půrem vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. „Po roce 1948 se to fatálně projevilo v tom, že dějiny byly odlidněné. Konkrétní příběhy konkrétních lidí z nich byly vymazány a bylo jedno, že to byli lidé bojující za svobodu Československa. Komunisté byli schopni z dějin vymazat i hrdinu sovětského svazu Josefa Buršíka,“ vysvětluje Stehlík. Psaní dějin vítězi je podle něj přirozené v bezprostřední fázi po historických událostech. Poté by se ale úkolu měli zhostit k tomu kvalifikovaní historici s patřičnou zodpovědností.
Vliv „vítězného“ výkladu dějin Stehlík spatřuje i na sporech o události konce druhé světové války a osvobození Prahy, které se v uplynulých týdnech rozhořely v souvislosti s odstraněním sochy maršála Koněva. „Po 40 letech působení komunistické propagandy je výklad konce války v Praze překroucený a přikrytý balastem lží a nesmyslů,“ říká Stehlík a upozorňuje na skutečnost, že až nedávno se historikům podařilo dostat se k do té doby nedostupným utajovaným pramenům. Některé detaily složité historické mozaiky ale neznáme dodnes. „Je potřeba k tomu přistupovat nesmírně citlivě, ale když se o něčem celá léta nepsalo, tak to neznamená, že se to nestalo,“ dodává Stehlík.
