To, že chce být lékařem, věděl Vladimír Beneš ml. už od dětství. Teď je už třetím neurochirurgem v rodině. „Tlak je určitě větší, než kdybych neměl tohle rodinné zázemí. Často cítím, že kolegové čekají na nějakou chybu, kdy něco zkazím. A když se mi něco nepovede, tak z toho mají někteří lehce škodolibou radost,“ říká Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky v Motole, v Interview Martina Kováře.
Především tamní dětská neurochirurgie je podle něj na světové špičce. Že nebude jeho cesta o nic snazší, pocítil Beneš už v prvním ročníku na medicíně, když neuspěl u zkoušky z anatomie a histologie. „Ještě s jedním kolegou, který byl také z doktorské rodiny, jsme oba vyletěli. Nebyly tam žádné výhody,“ vzpomíná Beneš. V interview Martina Kováře prozradil, že na medicíně ho nejvíce baví, když si může v klidu sednout, studovat snímky a promýšlet následný postup. Pořádně se nad léčbou zamyslet a nic nepodcenit, to je přístup, který si odnesl od svého táty i dědy.
