Audioverze
Posledního komunistického prezidenta Gustáva Husáka má většina lidí spojeného hlavně s normalizačním obdobím, které bylo pomyslným symbolem jeho působení v čele státu. Kvůli tomu je nicméně poněkud přehlížen Husákův poměrně pestrý životní příběh, který v dosud nejrozsáhlejší monografii prvního Slováka, který kdy usedl na Pražském hradě, popsal historik Michal Macháček. „Pozoruhodné bylo, že byl nejen komunistou, ale i slovenským národovcem. Zároveň to byl solitér, který se sice bez kolektivu v té době nemohl obejít, ale i tak sázel většinou hlavně sám na sebe. Roli hrálo i to, že to nebyl dělnický kádr, ale intelektuál. Dokonce ho sami mnozí komunisté zprvu považovali za příliš radikálního. V politickém procesu v 50. letech nad ním visela i hrozba trestu smrti, ač nakonec skončil s doživotím. Kdyby ho tehdy popravili, nejspíše by měli Slováci nového národního hrdinu,“ popisuje Husákovu osobnost Macháček v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře.
Po mnoho let to rozhodně nevypadalo, že by do chudých poměrů narozený Gustáv Husák mohl vůbec pomýšlet na nejvyšší státní funkci. Přesto se ale z Husáka stal prezident, spojovaný jak s nechvalně proslulou normalizací, tak s pádem komunismu v Československu. Jeho cesta na Pražský hrad nicméně nebyla ani zdaleka jednoduchá a dokonce mu hrozilo, že ho jeho vlastní soudruzi nechají popravit. Ani to však neotřáslo jeho vírou v komunismus.
„Sám to vnímal tak, že nebyla chyba v komunismu jako takovém, ani ve straně, ale v lidech. To, že si nepřipouštěl chybu v systému, provázelo vlastně celý jeho proces i pobyt ve vězení,“ vysvětluje Macháček.
Ani po rehabilitaci v 60. letech Husák podle Macháčkových slov neměl nijak jisté, že se stane jednou z politických špiček a pomohly mu hlavně vztahy, které si vybudoval v Moskvě, stejně jako podpora ze strany slovenských komunistů. „Dokonce až do srpna 1968 byl jen řadovým straníkem, nebyl ani v ústředním výboru, natož v jeho předsednictvu. Když se ale ukázalo, že na Slovensku díky němu jde utahování šroubů a ona normalizace rychleji, tak na něj Sověti vsadili, ač ho zpočátku vnímali spíše negativně,“ říká Macháček.
„Prezidentem, který si udržel i post šéfa strany, se stal jen díky podpoře Moskvy. Díky té se i ve funkci udržel. V roce 1989 mu ale muselo být jasné, že se vše hroutí, a že Moskva celou zdejší garnituru včetně něj samotného hází přes palubu,“ uzavírá Macháček.
Jaký byl Husákův pobyt ve vězení a život po propuštění? Proč je slovenský pohled na Gustáva Husáka odlišný než český a to natolik, že byl dokonce vyhlášen sedmým největším Slovákem? Poslechněte si celou epizodu.
