První polovinu dvacátého století poznamenaly hned dvě světové války, které jsou dodnes předmětem zájmu historiků. Poněkud stranou stojí meziválečné období, jehož zkoumání může pomoci pochopit jak dopady války první, tak příčiny té druhé. A právě meziválečné roky jsou tématem nové epizody podcastu Historie očima Martina Kováře. „První světová válka byla prvotní katastrofou, z níž plynou ostatní katastrofy 20. století,“ říká historik a novinář Ondřej Houska. „Bez první světové bychom Lenina znali jen jako teoretika. O Hitlerovi a Mussolinim bychom se vůbec neučili, protože tito lidé by se nikdy nedostali k moci. Nebýt první světové války, nedostane se k moci v Rusku komunismus ani v Německu fašismus,“ dodává Houska.
Podle Housky byly tři nejničivější ideologie 20. století, tedy komunismus, nacismus a fašismus, jednoznačně plody první světové války. Odmítá ale, že by například Adolf Hitler byl dítětem jen diktátu mírových podmínek vůči Německu. „Je pravda, že poválečný mír je vždy diktátem vítězů. Ale Hitler je mnohem spíše dítětem velké hospodářské krize, ta byla bodem zlomu, pro vypuknutí druhé světové války je významnější než diktát z Versailles,“ vysvětluje Houska.
„Během necelých dvou let získal Hitler skoro desetkrát tolik hlasů, přitom on se nijak nezměnil, ani jeho strana se nijak nezměnila, jen do Evropy nakoukla hospodářská krize. Dítětem krize ale nebyl jen Hitler, jako spíše obecně příklon k extrému. Dvě třetiny Němců kvůli ní začnou volit ty nejextrémnější strany, co existují – nacisty a komunisty,“ říká Houska.
Jaká byla role Československa na mírových jednáních po první světové válce? Jak se Hitler a Mussolini dostali k moci? A jak se liší nacismus v Německu od fašismu v Itálii? Poslechněte si celou epizodu.
