Hostem nové epizody podcastu Historie očima Martina Kováře není výjimečně žádný historik, ale člověk, o němž můžeme bez přehánění říct, že sám dějiny psal. Michael Kocáb patří k nejvýraznějším postavám pádu komunismu v tehdejším Československu a byl i jednou z tváří odsunu sovětských vojsk z našeho území. „Celé to bylo ve znamení toho, aby přes 73 tisíc sovětských vojáků a s nimi téměř 40 tisíc jejich rodinných příslušníků spolu se stovkami kusů vojenské techniky ve více než 900 transportech co nejrychleji a za každou cenu odešli. Dnes se zpětně ukazuje, že to bylo to nejdůležitější,“ říká Kocáb. „Věděl jsem, že sametová revoluce nemůže skončit, dokud neodejde poslední sovětský voják,“ dodává.
Kocáb během vzpomínání na události konce osmdesátých a začátku devadesátých let poukazuje na mnoho paralel se současným děním na Ukrajině a chováním ruského prezidenta Vladimira Putina. „Hned v lednu 1990 jsem začal pracovat na své první parlamentní interpelaci, aby smlouva o pobytu sovětských vojsk z roku 1969 byla zneplatněna od samého začátku. To byl vůbec největší politický úkol. Dubček se ale tehdy bál, že jsme na Sovětech energeticky závislí a nechtěl provokovat. To je úplně stejné jako dnes. V Kremlu také říkali, že je to celé unáhlené, chaotické a bude to mít nedozírné následky. Už tehdy zastávali tito tehdejší členové KGB stejný názor jako dnes Putin,“ srovnává historii se současností Kocáb.
„Už tenkrát někde ve východním Německu byl drobný a tehdy ještě bezvýznamný Vladimir Putin, který spřádal plány, že to, co Gorbačov nechal rozpadnout, on dá znovu dohromady. A o to mu jde dodnes,“ říká Kocáb.
Jaké ponaučení si můžeme podle Michaela Kocába odnést z tehdejšího jednání se sovětskými představiteli pro jednání s představiteli dnešního Ruska? Poslechněte si celou epizodu.
