Mnoho lidí si baroko spojuje s dobou temna, jak o něm ostatně psal i ve svém románu Temno Alois Jirásek, a jak bylo vyzdvihováno obzvláště během minulého režimu. Podle historika a kunsthistorika Jana Royta ale nemůžeme být při hodnocení tohoto uměleckého směru dále od pravdy. „Vyznávám ono biblické: ‚Poznáte je po ovoci‘. A když se podíváte na ty nádherné sochy, obrazy a architekturu, tak ty přeci nevznikaly ke zmatení člověka, jak se nám snažili vnutit nejen marxisté, ale už i někteří liberálové za první republiky,“ říká Royt. „Neplatí ani to, že se člověk v barokním prostoru měl cítit ohromen. Naopak se tam měl cítit příjemně a dobře a vnímat odraz boží dokonalosti,“ dodává.
Royt v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře vyzdvihuje právě pestrost rozsahu barokního umění – od architektury a urbanismu, přes malby, kresby, sochy, užitné umění až po hudbu. „Stačí se postavit třeba do kostela svatého Mikuláše na Malé Straně a tam zaznívají všechny formy. Jde o jednotný prostor pro dobové projevy jednoty v její rozmanitosti,“ vysvětluje Royt.
Jednotlivé barokní formy byly podle něj úzce provázané. „Hudba tepe jako architektura. Když pochopíme kontrapunkt v hudbě, pochopíme i tu architekturu. Navíc, když tu hudbu posloucháme v oné architektuře, tak to perfektně souzní,“ dodává Royt s tím, že letní měsíce jsou ideální k návštěvě tuzemských i zahraničních barokních památek. „Nejlepší je vyrazit je poznávat s odbornou knihou v ruce. Nechat je na sebe zapůsobit, vcítit se do forem, a to vše pak kultivovat s literaturou,“ doporučuje Royt.
Proč neplatí ani to, že baroko je produktem čistě katolické církve? A jaké barokní pamětihodnosti můžeme v Česku i za jeho hranicemi objevovat? Poslechněte si celou epizodu.
