Dagmar Skálovou odsoudil komunistický soud v roce 1949 k doživotnímu vězení. Skautská vedoucí se podílela na přípravě puče, kterým chtěla stočit kurz Československa zpět k demokracii. Ještě než povstání vypuklo, dozvěděli se ale o akci příslušníci Státní bezpečnosti (StB) a začalo zatýkání. Skálová, známá pod skautskou přezdívkou Rakša, před soudem brala vinu na sebe a tvrdila, že ostatní o puči nevěděli a pouze si mysleli, že se účastní nějaké noční skautské hry. Díky tomu zachránila před trestem několik lidí, sama ale musela podstoupit tvrdé výslechy a v několika věznicích strávila 16 let... Příběh Dagmar Skálové, která svojí statečnosti pomohla několika lidem a sama obětovala svoji svobodu, je tématem dalšího dílu podcastu Černá historie, který na INFO.CZ připravuje Aneta Černá. Nový díl vychází každý lichý týden v sobotu ráno.
Dagmar Skálová se narodila 6. listopadu 1912 v Plzni jako Dagmar Šimková. Po studiu na obecné škole pokračovala na gymnáziu. Tehdy se v 15 letech poprvé dostala ke skautingu. Pobyt v přírodě a ideály pravdy a lásky ji natolik oslovily, že se skauting stal její celoživotní láskou a především posláním.
Ve skautu poznala Skálová také svého budoucího manžela Karla Skálu, známého pod přezdívkou Čil. Ten ji v její lásce k Junáku ještě podporoval. V roce 1934 se odstěhovali do Prahy a Rakša začala vést dívčí oddíl ve středisku Šipka. Na pozadí idyly skautingu se ale v Československu v roce 1948 výrazně změnily poměry.
Po únorovém převratu a pádu Československa do totality se Skálová se svým manželem rozhodli zapojit do pokusu o státní převrat. Povstání se měli účastnit vojáci a také skauti, kteří měli pod dohledem Rakši zajišťovat především lékařské ošetření a spojení mezi povstalci. Cílem převratu bylo obsadit důležitá strategická místa jako generální štáb nebo ústřední výbor strany a osvobodit politické vězně na Pankráci, kteří se měli do puče obratem také zapojit. Povstání, které mělo obnovit v zemi demokracii, se mělo uskutečnit v noci z 16. na 17. května 1949.
