George Walker Bush, zvaný, vzhledem k otci, Bush mladší, byl občas přezdíván Reaganův „zlatý chlapec“. Na jeho predikované „prezidentství“ přitom nemuselo vůbec dojít. Hlavou státu se totiž, po nejvyrovnanějších volbách v dějinách USA na podzim 2000, stal až po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, a početní nepřátelé proto zpochybňovali jeho legitimitu.
Útok teroristů z organizace Al-Káida na Světové obchodní centrum v New Yorku a na budovu Pentagonu poblíž Washingtonu, D. C. z 11. září 2001 ale ukázal, že Spojené státy měly v „mladém Bushovi“ prezidenta, jenž se nebál vést svou zemi a Západ do války proti nejnebezpečnějšímu nepříteli, jakému musely čelit nejen od konce studené války, ale možná od konce druhé světové války v roce 1945.
Třebaže odcházel z funkce po osmi letech nepříliš oblíbený a třebaže jeho boj zůstal nedokončený, patří Bush mladší mezi prezidenty, na něž se bude s odstupem času vzpomínat v dobrém slova smyslu.
Osudové jedenácté září
Určujícím okamžikem, jenž definoval prakticky celou Bushovu vládu, byl již zmíněný atentát teroristů z Al-Káidy 11. září 2001. Prezident reagoval na tento „bezprecedentní čin“, jemuž padlo za oběť více Američanů než při útoku Japonců na tichomořskou základnu v Pearl Harboru v prosinci 1941 (který přiměl USA ke vstupu do druhé světové války), s neobyčejnou rozhodností.
On sám i jeho nejbližší lidé vnímali „válku proti mezinárodnímu terorismu“, tj. tažení do Afghánistánu (kde se údajně ukrýval hlavní iniciátor útoků proti USA Usáma bin Ládin; 2001) a do Iráku (jehož vůdce Saddám Husajn údajně disponoval zbraněmi hromadného ničení; 2003) jako politický a vojenský konflikt i jako huntigtonovský „střet civilizací“, jako osudový zápas „Velkého Dobra“ (Good) a „Velkého Zla“ (Evil), jako boj za přežití křesťanského Západu proti „hydře radikálního islamismu“.
Skutečnost, že Georgi Bushovi mladšímu po útoku na Dvojčata a na Pentagon vyjádřili okamžitou podporu nejen Britové (nejbližším spojencem mu byl premiér Tony Blair) a další spojenci z členských států NATO (byť pochopení některých z nich, především Francie v čele s Jacquesem Chirakem a Německa vedeného Gerhardem Schröderem, časem výrazně sláblo), ale i ruský prezident Vladimir Putin (kde jsou ty časy!), mělo velký praktický význam i velkou symbolickou cenu.
Válka proti „mezinárodnímu terorismu“
O tom, že Bush rozhodl o útoku proti Afghánistánu a Iráku správně, není nejen po mém soudu nejmenších pochyb. Jak Usáma bin Ládin a Taliban, tak Saddám Husajn patřili k největším zločincům na světě a jejich režimy k tomu vůbec nejhoršímu v moderních dějinách lidstva.
Na správnosti Bushova rozhodnutí nic nemění ani skutečnost, že výše zmíněné zbraně hromadného ničení nakonec nebyly v Iráku nalezeny, ani to, že Usáma z Afghánistánu uprchl (a že ho američtí vojáci v jeho sídle poblíž pákistánského Abbottábádu zastřelili až za vlády Bushova nástupce Baracka Obamy v roce 2011), a dokonce ani to, že se obě války ošklivě vlekly, byly nesmírně nákladné a že se během nich někteří Američané dopustili politováníhodných, neomluvitelných excesů (například ve vězení Abú Ghraíb v Iráku či na základně Guantánamo na Kubě).
Rodina a životní začátky
Kdo vlastně muž, stojící v čele v USA v čase „největší možné výzvy“ v roce 2001, byl? George Walker Bush se narodil 6. července 1946 v New Havenu ve státě Connecticut v bohaté rodině, jejíž členové se kromě podnikání věnovali také politice.
Jeho dědeček Prescott Sheldon Bush (1895–1972) byl úspěšným investičním bankéřem a k tomu zasedal v Senátu; otec George Herbert Walker Bush (1924–2018) byl válečný hrdina, úspěšný businessman, člen kabinetů Richarda Nixona, Geralda Forda a Ronalda Reagana a, hlavně, prezident Spojených států v letech 1989–1993. Matčina rodina patřila k podnikatelské a finanční elitě země rovněž.
Dětství mladého Bushe strávené v Texasu a – během letních prázdnin – v Nové Anglii tomu odpovídalo, stejně jako jeho vzdělání, završené bakalářským titulem na Yale University (z historie) a titulem MBA na Harvard Business School.
Bush nicméně na obou univerzitách proslul spíše ve sportu a členstvím v různých školních spolcích a organizacích, například v proslulém bratrstvu Lebka a hnáty (Skull and Bones) na Yaleu, než skvělými studijními výsledky, respektive brilantním intelektem, což mu ovšem nijak nebránilo v následné podnikatelské a politické kariéře.
Války ve Vietnamu se Bush nezúčastnil vzhledem ke službě v texaské a alabamské letecké národní gardě (Texas, respektive Alabama Air National Guard). Během politické kariéry proto musel čas od času čelit výtkám, že to zařídil vlivný otec, aby syna ušetřil bojů v jihovýchodní Asii; jeho početní stoupenci a voliči na to ale příliš nedbali.
Po studiích začal Bush podnikat v ropném průmyslu, spolu s přáteli zakoupil podíl v baseballovém týmu Texas Rangers, který následně (spolu)řídil (což pomohlo jeho popularitě) a oženil se s Laurou Lane Welchovou, s níž měl posléze dvě dcery – dvojčata Barbaru a Jennu; manželka jej navíc přivedla do „své“ Sjednocené metodistické církve (United Methodist Church) a měla rozhodující vliv na to, že se zbavil sílící závislosti na alkoholu.
