KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Tolik emocí jako dnes Česká pošta už dlouho nevyvolala! Zatímco polovina národa by celý podnik nejraději zprivatizovala, nebo ještě lépe kompletně zrušila, ta druhá si zase stýská, že jejich městu či obvodu po nezbytném zeštíhlení zbyde jediná filiálka na deset, padesát, v některých případech i na sto tisíc lidí. Až v celém mumraji vlastně zaniká, že osekání státního otesánka o tři sta poboček je vlastně teprve začátek.
Dovolte mi na úvod začít třemi fakty, které v současných diskusích o České poště až k uzoufání chybějí. Zaprvé: Česko je co se týče hustoty své poštovní sítě evropským rekordmanem. Vedeme nejen v počtu poboček přepočtených na počet obyvatel, ale i, po Velké Británii, na počet doručovatelů. Pokud nyní snižujeme pobočky pošty o necelých deset procent, ze 3200 na 2900, je třeba mít na paměti, že jde o snížení z nejvyšších úrovní v celé Evropě.
Zadruhé: Česká Pošta se stala černou dírou na peníze, v roce 2018 se do té doby ziskový podnik propadnul do ztrát, ze kterých nevybředl. A pokud nedojde k transformaci, ani nevybředne. Management má sice svoje máslo na hlavě, nicméně ty hlavní příčiny ztrát jsou poměrně objektivní: jde o digitalizaci Česka, jež má citelný vliv na počet doporučených dopisů, o růst komerční konkurence, nebo zkrátka o fakt, že stát poště včas a v plné výši neplatí za objednané služby.
Třetím problémem je politické zadání toho, co stát od České pošty vlastně chce. Seznam úkolů nalinkovaný v poštovní licenci je zoufale zastaralý, ale nikdo se jej nenamáhal změnit a přizpůsobit 21. století. Proč musí pošta doručovat na každou adresu každý den? Proč musí mít pobočky pošty otevřeno pět dní v týdnu? Proč nejsou jednodušší podmínky pro program Pošta Partner a celý proces je tak složitý? A proč nelze provozovat „light“ pobočky České pošty, jen se základními službami? Jedním z klíčů k vyřešení problémů České pošty je právě změna podmínek licence.
Poslední bod v zásadě vyplývá z výše napsaného. Když pošťáci politikům říkali, co vše je třeba změnit a nastavit jinak, nikdo je neposlouchal. Když jim říkali, že počet transakcí na poštách se za pět let snížil téměř o polovinu, nikdo je nevnímal. Když argumentovali, že stát neplatí za služby, jež si objednal, vlády je ignorovaly. A když politici přece k poště stočili svůj zájem, bylo to jen v zájmu jejich vlastních politických bojůvek; Česká pošta se stala trafikou a stala se neefektivním podnikem, který svůj provoz sanoval rozprodejem majetku. To vše je pochopitelně špatně.
