Strašný teroristický útok na srílanské kostely a hotely přivedl mocné a vlivné tohoto světa před jeden z obvyklých bolehlavů. Jak se vyjádřit k dalšímu z řady teroristických útoků. Běžný člověk, ať křesťan či muslim, nemusí (ale může) aktivně odsuzovat nic, protože za nic z toho nemůže. U politika či duchovního představitele se reakce z pochopitelných důvodů očekává, píše Matyáš Zrno z Konzervativních novin.
Nemají to ale úplně jednoduché. Co také napsat k něčemu tak zjevně špatnému, jako je postřílení lidí v mešitě či zabíjení výbušninou věřících v kostele. Je to prostě zlé, špatné, odsuzujeme to, (v lepším případě) budeme bojovat… Napsat něco objevného, co chytne za srdce a nebo naopak něco bojovného, churchillovského, prostě nejde jen tak. Zvláště, když nějaký útok je každou chvíli. Co napsat, abych se neopakoval a aby to neznělo jako fráze. Abych útok odsoudil, ale zároveň nepodporoval rozdělení společnosti?
Někdy je to jednoduché. Pokud spáchá teroristický útok bílý rasista – jako na Novém Zélandu – je na místě odsouzení bílého rasismu. Je to koneckonců jakási ideologie, byť hodně zmatená (jak dokazují manifesty lidí typu Breivik nebo Brenton Tarrant). Tak třeba Hillary Clintonová po masakru na Novém Zélandu napsala, jak je její srdce zlomeno pro Nový Zéland a celosvětovou muslimskou komunitu, jak je nutno bojovat s čím dál větší akceptací islamofobie a rasismu a jak bílí supremačističtí teroristé musí být odsouzeni všemi světovými lídry.
