„Nezvítězili jsme, ale neprohráli jsme.“ „Jdeme dál.“ „Slibuji vám, že tuto energii a naději ponesu dále, neodcházím z veřejného života.“ „Rozhodně se nikam nechystám utíkat zadním vchodem.“ Všechny tyhle tajemné výroky patří Jiřímu Drahošovi, který prohrál prezidentskou volbu s Milošem Zemanem. Tedy, můžu-li mu tímto jedním slovem ulehčit od jeho zmatení ohledně vítězství a prohry.
Václav Klaus by to možná nazval nevítězství, pro normální lidi ale zůstává i těsná prohra prohrou. Tečka. Samozřejmě chápu, že teď Drahoš vidí někde v dáli hořet svou politickou pochodeň. Posledního tři čtvrtě roku si užíval takový zájem veřejnosti, jaký coby vědec nezažil celý život. Mnozí do něj vkládali vlastní naděje, což vždy nebezpečně povznáší. Dost lidí do něj taky vložilo nemalé peníze, a i když nejsou nejchudší, i oni je neradi rozhazují.