KOMENTÁŘ JAKUB SPLAVCE | Do semifinále třetí série soutěže Česko hledá prezidenta zbývá měsíc a komunikačně je to zatím spíše nic než něco. Personální vyprázdněnost české politiky nás dostihla i na židli nejvyšší. Zařadí kandidáti konečně dvojku? Snad ano. Co o sobě říkají, jak je skrze to vnímáme a jakým tématem jim mohou jejich protivníci zavařit?
Kandidáty jsem, jak je mým dobrým zvykem, seřadil dle aktuálních sázkových kurzů. Začínáme tedy raketou letošních voleb, Danuší Nerudovou. Dokonalý marketingový produkt. Tabula rasa, která se během pár měsíců stala sběratelskou figurkou statisíců po změně dychtících Čechů. Tady přichází první zádrhel. Figurky mají ty nejlepší vlastnosti, když jsou umístěné v původním neporušeném obalu. Jakmile se ale dostanou z krabičky ven, dělají si trochu, co chtějí a nedej bože občas začnou i mluvit.
Pak jsou dvě možnosti. Pro marketéry je lepší ta, když se jejich produkt drží scénáře. Horší je, když začne improvizovat nebo ještě hůř, být sám sebou. To se pak třeba dozvíte, že máte místo Kyjeva jezdit do Ústí, že Čaputová jen zabránila skládce nebo že největší slabinou je půvab. Danuše Nerudová na oko funguje, na poslech hapruje.
Můj přítel z kruhů politického marketingu minulý týden řekl, že má: „koule a tah na branku“. Budiž, ale to měl Harry Kane při penaltě proti Francii taky. A jak to dopadlo. Bývalá rektorka to má dle průzkumů i společenské nálady na noze, tak jen aby nepřestřelila. Těžko ji ve výsledku zachrání další sebechvála průzkumem à la Hillary Clinton. Vzpomíná si někdo, jak to tehdy dopadlo? No nic. Přinejhorším ji zastoupí pan Neruda. Lobbisty jsme na Hradě dlouho neměli. Bez nadsázky by se však na druhém břehu měli ptát: „Má být prezidentkou marketingový produkt?“
