Tlučhuba. Jen málokterý výraz charakterizuje mluvčího prezidenta republiky trefněji, než ten z lidové výbavy českých generací. Že „tlouci hubou“ nebylo dvakrát úctyhodné a každý, kdo se tak živil, byl, když ne rovnou vysmíván, tak aspoň zatracován jako budižkničemu, dnes zjevně neplatí. Co na mluvčím Ovčáčkovi některým bytostně vadí, jiným učarovalo a mezi tuto skupinu pochopitelně patří prezident Zeman. Hradní duo, které v symbióze arogance a bezbřehé drzosti pomlouvá už na potkání každého, komu nevyhovují prezidentovy proruské eskapády, miliskování s tuzemskými extremisty všeho druhu a zduřelé hradní papaláštví nebo jen absence elementární slušnosti a pokory, skoro denně testuje trpělivost dvou a čtvrt milionů občanů, kteří Zemanovi svůj hlas ve volbách nedali. Že to s poklesem prezidentovy popularity může jít ruku v ruce s mizerným zdravím z kopce, si Ovčáček nepřipouští. Ozvěna lží, jimiž prezident ohlušuje veřejný prostor, mu totiž navozuje vlhké sny o dalších pěti letech non-stop hradního servisu a výsad v luxusu prezidentské kanceláře.
Za bizarním příběhem o extra talentovaném novináři, který to od stolu s fotkou Stalina v Haló novinách dotáhl jen pílí na Pražský hrad, aby tu od rána do noci dřel pro ikonu dolních deseti milionů takřka za hubičku, se přitom skrývá syrový pragmatismus. Až patologický obdiv a nadbíhání ambiciózního mladíka Zemanovi spolu s psaním podpůrných článků a rozhovorů v Právu totiž vynesly Ovčáčkovi teplé místo rovnou v prezidentské kanceláři. I kouřit se prý kvůli Zemanovi naučil! Hrad teď navíc po verdiktu soudu zveřejnil platy první ligy Zemanových milců. Statisícové částky a tučné odměny včetně šedesáti tisíc měsíčně právě pro Ovčáčka tak ukazují spíš na velkopanský život, než na vlastenecký altruismus za pár kaček.
