KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Je to jen pár týdnů, co Evropská komise představila svůj plán „Fit for 55“, který počítá se snížením emisí CO2 o 55 procent do roku 2030 oproti hodnotám z roku 1990. Navyšuje tak původní cíl, k němuž má i tak celá EU stále daleko, přičemž poslední vývoj nejenom v energetice ukazuje, že celý „Zelený úděl“ (Green Deal) je čistě virtuální konstrukt bez opory v realitě.
Že se celý projekt ocitl v potížích, ještě než pořádně odstartoval, bylo zjevné i z vyjádření Evropské komise, která navrhuje vytvořit fond, jenž by v podstatě dotoval všechny, na něž bude mít „zelená“ politika velmi negativní dopad. To je rétorika, na kterou na INFO.CZ dlouhodobě upozorňujeme, ale zastánci boje s klimatickou změnou se dosud tvářili, že náklady celé transformace lidé neponesou a vše se zázrakem vyřeší. Nevyřeší.
Nyní můžeme říct, že nejenom Brusel si uvědomuje, že dopad do peněženek občanů bude drtivý, a to zejména do peněženek středních a nižších příjmových vrstev. Když jsme říkali, že například elektromobilita znepřístupní automobily chudším, zjevně jsme nebyli daleko od pravdy. Vozy na elektrický pohon jsou a ještě nějaký čas budou drahé, přičemž razantně zdražují i ojetiny. Jen v Česku meziročně o 16 procent. Pro střední a nižší příjmové vrstvy se tak stává nedostupný nejen elektromobil, ale také obyčejný ojetý vůz. V Praze vám to možná nepřijde jako problém, ale pokud žijete v menším městě či obci, potřebujete jezdit za prací, za doktorem. To samozřejmě platí pro celou Evropu. A to je pořád ten menší a v podstatě okrajový problém.
Útok na peněženky daňových poplatníků
Skutečný průšvih pak nastává v případě cen energií. Cena emisní povolenky, která určuje cenu, již platí producent za tunu vypuštěného CO2, dosahuje 60 eur. To je částka, která měla být na stole až za několik let. Máme tady tudíž další neochvějnou předpověď, která nevyšla. Do celého trhu navíc vstoupili razantně spekulanti, kteří za současnou dynamikou do značné míry stojí. Banka Berenberg přitom odhaduje, že na konci roku bude povolenka stát 110 eur.
Pokud řeč čísel přeložíme do srozumitelné řeči, tak to znamená, že každá uhelná elektrárna, která je stále jedním z hlavních pilířů energetické sítě, je těžce ztrátová. Do hry se tak opět dostávají dotace, které mají napravit nezamýšlené důsledky „zelené“ politiky. Je to značně zvrhlý systém, kde na straně poražených opět stojí občané EU. Producent koupí drahou povolenku, vyrobí za ni elektřinu s emisemi CO2 a daňový poplatník mu cenu povolenky vrátí, aby elektřinu mohl vůbec vyrábět. Ve výsledku je ten, kdo má do kapsy nejhlouběji, daňový poplatník, který celý tenhle nemravný experiment platí od začátku do konce. A to jsme se ještě nedostali k cenám surovin.
