Další měsíc, další rekord. Za duben dosáhla meziroční míra inflace podle nově zveřejněných dat 14,2 procenta, nejvíce za poslední tři dekády. Ano, spotřebitelské ceny sice rostou po celé Evropě, Česko je ale zase (téměř) „best in inflace“. Proč?
Je to už takový rituál letošního roku – pokaždé když Český statistický úřad vydá nová inflační data, je pokořen další dlouhodobý rekord. Aktuálně to schytal ten, který stanovoval (téměř) třicetileté inflační maximum: index spotřebitelských cen v dubnu totiž vystoupal nejvýše od prosince 1993. Tehdy míra inflace vyšplhala ještě o čtyři procentní body výše, na 18,2 procenta, ovšem vzhledem k současnému trendu není vůbec vyloučené, že tuto metu v dalších měsících pokoříme.
Při podrobnějším pohledu na data je znovu vidět, že, opět, zdražuje téměř všechno. Jen pro představu: ceny elektřiny v dubnu vzrostly o 30,1 procenta, mouka zdražila o více než polovinu a ceny stravovacích služeb se zvýšily skoro o pětinu. Klesly snad jenom ceny lihovin, celkem o čtyři procenta.
Co je pozoruhodné, Česko patří co do současného zdražování k evropským rekordmanům. Podobně jako jsme byli „best in covid“, tak jsme nyní „best in inflation“. Tedy téměř. Podle srovnání Evropského statistického úřadu jsme v březnu byli státem s třetí nejvyšší mírou inflace v Evropské unii, před námi byly jen pobaltské země Litva s Estonskem.
Patří se však dodat, že evropská metodika měření inflace je odlišná od českého způsobu a jeden z hlavních rozdílů je v tom, že v Eurostatu téměř nezohledňují růst cen bydlení. A ten je v Česku jeden z nejvyšších v celé Evropě, proto je dost možné, že reálně nejsme bronzoví, ale máme Pyrrhovo zlato.
