ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Deváťák. Povětšinou je mu patnáct a po dokončení první školní štace málokdy uspěje bez toho, aniž by si musel dodělat, když už ne školu, tak alespoň výuční list. Sama devátá třída je navíc jen opakování znalostí a dovedností z předchozích let. Většina času je věnována přípravě na středoškolské přijímačky, při kterých se opět veškeré učivo opakuje a mnozí se na ně raději připravují formou domácího nebo placeného samostudia. Vezmu-li v potaz nás „starší“ ročníky, přišli jsme o něco, když devítka nebyla?
Nejprve pohled do historie. Školství, včetně toho základního, se v průběhu let měnilo. Základní škola byla v roce 1990, po dvaceti letech, prodloužena na devět let. Samotná povinnost absolvovat „devítiletku“ však platí až od školního roku 1996/1997. Zároveň došlo ke zkrácení povinné školní docházky na devět let, což odpovídá studiu základní školy. A jak to bylo „za nás“? Během let 1979 až 1989 studovali žáci základní školu pouze do 8. třídy, ale měli poté povinnost zůstat ve studijním režimu ještě další dva roky na vybrané střední škole. Tím získali oborové vzdělání a větší možnost uplatnění v pracovním životě.
Zrušení devátých tříd je opět na stole, a to hned z několika důvodů. Školství, trh práce i státní kasa. Tento rok je v devátých ročnících přibližně 106 tisíc žáků, což ovlivňuje i výdaje ze strany státu, který studenty o rok déle v jejich základním vzdělávání dotuje. Dle veřejných dat z roku 2012, kdy bylo žáků oproti dnešku výrazně méně, to daňové poplatníky vyšlo o 12 miliard korun na daních navíc. Znamená to o rok delší financování skupiny lidí, kteří nemohou legálně pracovat, a tedy přinášet ekonomický i společenský zisk. S přihlédnutím k potřebě zeštíhlování státních výdajů v době hospodářské recese jde o opravdu značnou částku. Kolik by stát ušetřil? Dnes pravděpodobně více než dvojnásobek.
