GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Městský soud v Praze tento týden vyhověl žalobě skupiny aktivistů a rozhodl, že se stát dostatečně nesnaží o omezení svého vlivu na klimatickou změnu. Soudkyně čtyřem ministerstvům a úřadu vlády nakázala, aby svého jednání zanechaly a přepracovaly plány, jak v budoucnu budou snižovat emise skleníkových plynů.
Jedná se o bezprecedentní rozhodnutí, které zaskočilo nejen odbornou veřejnost, ale evidentně i žalující skupinu aktivistů.
Nikdo přitom nerozporuje, že klimatická změna je jedním ze zásadních problémů současnosti – a je zřejmé, že na jejím řešení musí spolupracovat co nejvíce vyspělých zemí a regionů světa. Tato spolupráce však musí stát na základech uskutečnitelné reál-politiky a ne na aktivismu a hurá-akcích, jako je případ zmíněné žaloby.
Problém s verdiktem je hned v několika ohledech. Především: aktivisté svou žalobu postavili na jevu, který ještě nenastal. Argumentují totiž, že současné plány Česka na snížení emisí nejsou dostatečné a že stát nedokáže současným tempem splnit závazky Pařížské dohody, ke kterým se v roce 2017 zavázal.
Česko přitom zatím není ani na půli cesty k roku 2030, do kdy má tyto závazky Pařížské dohody naplnit. Jinými slovy, stát čelil žalobě kvůli něčemu, co ještě neměl šanci dokázat; byla to taková žaloba na půli cesty, navíc v době, kdy covidová pandemie, globální inflace a válka na Ukrajině s jaderným potenciálem během posledních tří let proměnily řadu evropských paradigmat.
