KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Americký nejvyšší soud v pátek zrušil téměř půl století starý rozsudek v případu Roe vs. Wade, který zaručoval ženám v USA federální právo na potrat. Nyní se podmínky budou lišit podle zákonů jednotlivých států. Ozývají se už i hlasy hovořící o možnosti zrušení dalších modelových rozsudků, které mimo jiné dávají právo na antikoncepci, na stejnopohlavní vztah a stejnopohlavní sňatek. Z evropského pohledu je tohle všechno samozřejmě špatně a jde o upírání konkrétních práv, která považujeme za součást západní civilizace. Nicméně stojí za to zamyslet se nad důvody takových rozhodnutí a nad společenskou dynamikou. Ta je jasně patrná a zdaleka nemusí být významná jen pro dění v USA.
Konzervativci usilovali o zrušení rozsudku Roe vs. Wade desítky let. Stejně tak jim šlo o zrušení dalších verdiktů. Rozhodnutí v aktuálním případu dokonce předčasně uniklo na veřejnost, což byl bezprecedentní krok, zjevně vyvolaný někým ze soudců či zaměstnanců soudu, kteří chtěli mobilizovat veřejnost proti soudcům.
A právě v tom je ten základní problém. Druhý extrém této debaty, tedy progresivisté či představitelé tzv. woke hnutí, tlačí tak silně na pilu a usilují o prosazení zásadních změn, že podstatná část společnosti, která se řídí striktně „selským rozumem“ a jsou jí podvědomě bližší konzervativní hodnoty, se brání. A brání se čím dál víc, protože proti ní stojí radikálně naladěný soupeř, který ale ve společnosti představuje výraznou menšinu, byť ovládá některé instituce, firmy a podobně.
Je to dobře vidět i na skutečnosti, že aktuální rozhodnutí soudu bývá označováno za „vzpouru bílého muže“. Nic nemůže být dál od pravdy. Původní rozsudek Roe vs. Wade vyneslo jednomyslně devět bílých mužů, zatímco nyní byl zrušen poměrem 6:3 soudci, mezi nimiž jsou kromě bílých i hispánci a černoši. Odpor proti progresivismu nezná etnické hranice a konzervativci jsou v USA značně populární třeba právě mezi hispánci, kteří tvoří podstatnou část americké společnosti.
Omezení potratů má přitom ve Spojených státech dlouhodobě poměrně velkou podporu. Woke hnutí a nejrůznější zájmové skupiny prosazují rozvolnění hranic potratů do takové míry, že se to příčí rozumu, a to i z evropského pohledu. Samotný potrat přitom propagují jako nějakou zásadní společenskou hodnotu, což si přiznejme, že není ani z evropského pohledu. Je to něco, co je striktně racionální a dává to ženám možnost volby, byť s omezeními. Dovolím si přesto připomenout, že potratovou velmocí je z globálního hlediska Rusko, a to asi není úplně nejlepší zdroj inspirace...
V záplavě emocí především zapomínáme, co skutečně rozhodnutí nejvyššího soudu znamená. Většina soudců nám říká, že nechce, aby právo na potrat bylo dáno plošně pro celé USA arbitrárním rozhodnutím, ale přesouvá tuto pravomoc na úroveň demokraticky zvolených institucí v jednotlivých státech. To ve zkratce znamená, že z něj dělá politikum. Není to nic neobvyklého – zástupci progresivistického tábora dělají politikum ze všeho od pohlaví po barvu pleti. Konzervativní tábor přistoupil na stejnou taktiku, ovšem jeho výhoda je, že za ním stojí mlčící většina.
Vidíme každopádně dva extrémy, které mají jen opačné znaménko. Spor mezi nimi můžeme označit za kulturní válku.
