Advent je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je spojen se spoustou zvyků a tradic. Vyrábíme adventní věnce, rozsvěcíme vánoční stromy na náměstích měst, řežeme barborky a připravujeme děti nejdřív na Mikuláše a pak na Ježíška. Miluju vánoční atmosféru. Vůni skořice a svařeného vína na vánočních trzích, koledy, vánoční výzdobu, nebo třeba první sníh. Praha je krásná, ale když jí pocukruje první nadílka, je doslova magická.
Advent je také spjat s určitým zklidněním hektického pracovního rytmu. Setkáváme se s přáteli, rodinou, sledujeme s dětmi pohádky a užíváme si klidu a pohody. Pro mě osobně je advent také čas rozjímání. Přemýšlením nad tím, kam kráčíme a co zde zanecháme našim dětem. Proč zrovna advent? No protože právě ta naše vánoční atmosféra, naše tradice a zvyky, naše svátky pohody a klidu jsou pro mě jedním z nejkrásnějších období. A ráda bych, aby si je užívaly i mé děti a jejich děti a tak dále. Jenže ta samozřejmost, se kterou přijímáme naší vánoční pohodu, ta je podle mě chybná.
Bezpečnost není samozřejmost
Je draze vykoupena prací, pílí a odhodláním. Stačí se podívat k našim západním sousedům. Vánoční trhy připomínají nedobytnou pevnost a častý obrázek Vánoc je betonový zátaras a policista se samopalem. Tohle já ale svým dětem odkázat nechci.
