Chudáci Poláci. Po třígólovém výprasku od Kolumbie na mistrovství světa ve fotbale, který je z Ruska rychle poslal zpátky domů, si od novinářů vysloužili to, co většinou patří politikům. „Ostuda! Hanba! Propadák!“ „Bez sil, bez nápadu, bez bodů“. „Klíčoví hráči přijeli na MS bez formy,“ nešetřila je polská média. Aspoň že to Poláci tentokrát hodili na své hráče a ne na cizí mocnosti.
Fotbal úplně není můj komentátorský obor, takže vás ušetřím herních rozborů. Nemám zrovna po ruce TV elektronickou tužku, jejíž digitální schémata a točící se diagramy nic netrumfne. Člověk ale nemusí být extra fotbalový odborník, aby pochopil přinejmenším jedno: současné mistrovství světa většinou nabízí druholigový fotbal. Něco jako když si to spolu rozdají Drnovice s Karvinou, jen na lepších stadionech a s desetitisíci diváků.
Omluvám se, jestli je některý ze zmíněných klubů zrovna v naší první lize - určitě ale víte, co myslím. Důvod je jednoduchý: většina dnešních národních týmů, jimž bychom vzhledem k různobarevnému složení mnohých z nich měli spíš říkat státní, jsou narychlo posbírané mančafty. Jejich hráči hrají po světě různý typ fotbalu, a když je najednou před šampionátem dáte dohromady, připomínají TV omeletu Jiřího Babici: něco vám v pánvi chybí a něčeho v ní naopak máte zbytečně moc.
Často chybí souhra a dost kvalitních hráčů, zatímco přebývá rivalita mezi pár případnými hvězdami. Naši TV komentátoři se teď diví, že i Argentinci v Rusku excelují podobně jako Poláci, možná by ale stačilo, kdyby si před šampionátem přečetli texty komentátora deníku Financial Times Simona Kupera. Ten sice hlavně píše i o politice, začínal ale fotbalem a je spoluautorem skvělé knihy o fotbale Soccernomics.
