KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Na trapasy, ostudu, selhání a podobně jsme si už v posledních měsících zvykli a jsou tak nějak součástí každého dne. Nicméně to, co se dnes odehrálo v Poslanecké sněmovně, daleko přesahuje hranice představivosti. Vládní koalice spolu s komunisty hlasovala pro přesunutí 10 miliard korun z rozpočtu armády do rozpočtových rezerv. Nutno dodat, že na nátlak komunistů. Tři desetiletí od revoluce se tak nacházíme v situaci, kdy komunisté rozhodují o zahraniční i obranné politice státu.
Nepochybně z úst vládních představitelů uslyšíme, že armáda dostane peníze (vsadíme se klidně, že 10 miliard nedostane) zpátky v rámci kompenzace za anticovidová opatření. Taky uslyšíme, že v rozpočtovém provizoriu by armáda nedostala nic a podobně. Ti, kteří toto budou říkat, nechápou realitu. Politika je především o symbolech. Armáda je symbolem síly státu, je také symbolem struktury, která neselhává, je symbolem boje proti terorismu, je symbolem boje proti covidu.
To, že vládní politici jsou schopni její osud učinit součástí handlu s komunisty, je odporné a vlastizrádné. Je jasné, že takovými slovy by se mělo šetřit. Ale vzpomeňte si, kdo v posledních měsících obstál. Byli to zdravotníci, hasiči, dobrovolníci a vojáci. A jak dopadli? Řada zdravotníků stále čeká na slíbené odměny a teď ostrouhali i vojáci. O jejich osudu rozhodli ti, kdo selhali. Selhali takřka ve všem a Česko poškodili na řadu let.
