KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Pokud existuje jedna otázka, která dnes a denně zaznívá ve značné části českých domácností, v hospodách, na úřadech, zkrátka ve veřejném prostoru, je to nepochybně „jak dopadne válka na Ukrajině?“. Odpověď nezná nikdo, přesto existují varianty, které bychom si zodpovědět měli a neděláme to, nebo to děláme příliš málo.
Takřka každý by rád slyšel odpověď „Ukrajina zvítězí“. Morálně nepochybně, ale jak bude takové vítězství vypadat? Získá Kyjev kontrolu nad všemi regiony? Bude stačit znovudobytí Krymu? Kapitulují Rusové a stáhnou svá vojska?
Analytik Jan Kofroň opakovaně upozorňuje, že v mnoha vojenských manuálech je za vítězství považován zisk i jednoho kilometru čtverečního nepřátelského území. Z tohoto čistě technického pohledu to na vítězství Ukrajiny zatím příliš nevypadá. Kofroň zároveň dodává, že šance Ukrajinců stojí a padají s podporou západního, tedy našeho světa.
Ukrajinci mnohokrát prokázali, že jsou neuvěřitelně statečným národem, ale bez západní techniky by v Kyjevě už nejspíš vlála ruská vlajka. To je holý fakt. Podpora Ukrajiny zároveň klade na každou jednotlivou zemi značné nároky. Po covidu a velmi velkorysému způsobu zacházení s veřejnými financemi ovšem ani jedna ze zemí západního světa není ve stavu, kdy může Ukrajinu podporovat nekonečně dlouho.
Už dávno to není jen poměřování sil na bojišti, je to poměřování ekonomické síly. Je to něco, co známe ze studené války, kdy západní svět nakonec Sovětský svaz uzbrojil. Tehdy šlo o zbrojení takzvaně „na sklad“. Dnes se technika spotřebovává přímo na bojišti, přičemž vyhraje velmoc, která vydrží zásoby a vojáky dodávat déle. Rusové jsou na tom skutečně špatně, ale po spojení s KLDR, Íránem a případně Čínou mohou vydržet ještě zatraceně dlouho.
