KOMENTÁŘ MARKA HANČE | Pandemie koronaviru, tornádo na jižní Moravě nebo současná ruská agrese na Ukrajině. Jedny z mnoha situací, kdy se do popředí dostává nejen role armády, ale také příslušníků aktivních záloh. Armáda samotná se u nás těší dlouhodobě mimořádné popularitě. Podle čísel CVVM z konce loňského roku měla důvěru 69 % obyvatel. Ovšem jedna věc jsou průzkumy, druhá zájem o opravdové zapojení. To se v posledních týdnech výrazně zvýšilo. K čemu je dobré být v aktivních zálohách a proč by měl o službě pro vlast přemýšlet každý kluk nebo holka?
Hlavním úkolem záložníků je podpora armády a pomoc při nevojenských krizových situacích, typicky živelních katastrofách. Kromě početního posílení mohou být aktivní zálohy velkým přínosem i v expertních oborech, na které nemá armáda dostatečné kapacity nebo finanční prostředky. To byl vlastně i můj hlavní důvod vstupu do aktivních záloh. Nabídnout jiný pohled na komunikaci.
Když mě před pár lety oslovil vysoký důstojník a kamarád z armády s nabídkou, abych vstoupil do aktivních záloh, tak jsem se trochu vyděsil. Říkal jsem si, k čemu mi to bude dobré? Jak já sám můžu být prospěšný armádě? Pak jsem si ale uvědomil, že to je do značné míry morální závazek a tento pocit převážil nad všemi obavami a pochybnostmi, které jsem z toho kroku měl.
Takže jsem do toho šel! Vyplnil žádost a čekal, co se stane. Po pár týdnech mi přišel povolávací rozkaz s nástupem do zkráceného vojenského výcviku pro aktivní zálohy ve Vyškově. Jistou úlevu jsem pocítil, když jsem zjistil, že náš kurz byl spojen s kurzem mediků a zdravotnic, kteří měli nastoupit k jednotce vojenských zdravotníků v Těchoníně. To znamenalo, že můj přijímač nebyl takový hardcore, jak to bývá u většiny záložníků. Jednoho nedělního večera jsem tedy přijel na základnu do Vyškova a říkal jsem si, že „peklo“ může začít.
