KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Úřadující americký prezident Donald Trump sice dál prohlašuje, že v listopadových volbách vyhrál a že nic nevzdává, reálné kroky ale ukazují opak. V týdnu umožnil, aby vítěz voleb Joe Biden začal získávat přístup k citlivým informacím, a fakticky tak svolil k předání moci. Na veřejnost se mezitím dostávají jména lidí, které si Biden chce přivést do své administrativy a na ministerské pozice. Dojem z obou mužů je přitom dosti rozpačitý.
Začněme Trumpem. Nevím, zda je skutečně vnitřně přesvědčený o tom, že mu bylo vítězství „ukradeno“, anebo jsou jeho slova jen „politickou hrou“. V zásadě na tom vlastně ani nezáleží. Je zjevné, že porážka, kterou utrpěl, je pro něj velmi hořká. Tím spíš, že nebýt koronavirové pandemie, jež v USA způsobila velký počet mrtvých, dočasný pád ekonomiky a na kterou Trump reagoval mnohdy velmi svérázně, byla by jeho šance na obhajobu a poklidný přechod do druhého volebního období nesrovnatelně vyšší. Na „kdyby“ se ovšem v historii nehraje. Demokraté v čele s co nejméně konfliktním středovým kandidátem Joem Bidenem nakonec přes všechny jeho slabiny uspěli a Spojené státy samotné i svět budou s velkým zájmem sledovat, jak se země a její zahraniční politika v následujících měsících a letech promění.
Jsem přesvědčený, že Trumpovo rozhodnutí nebránit Bidenovi v přístupu k důležitým informacím, čímž fakticky zahájil proces předání moci (ať už tomu sám říká jakkoli), přichází v poslední možnou chvíli. Nechce-li se ztrapnit přes únosnou mez a nechce-li nenávratně poškodit svůj politický odkaz, měl by v tom pokračovat. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že volby – jakkoli se nám při pohledu přes oceán jejich systém může jevit jako poněkud zvláštní – proběhly bez větších problémů a jednotlivá k tomu určená grémia potvrzují jejich regulérnost i dílčí a konečné výsledky. S naprostou pravděpodobností je hotovo.
