KOMENTÁŘ VOJTĚCHA BEDNÁŘE | Sociální sítě a média plní temné předpovědi cen energií. Skutečný problém se ale nachází v pozadí: co by se stalo v případě, kdyby se ony předpovědi naplnily?
Již několik měsíců ovládá (nejen) český mediální a veřejný prostor šířící se strach z cen energií – elektřiny a zejména plynu. Tedy pro většinu populace dvou existenčních nezbytností. Papír snese vše, Twitter ještě víc, a tak se píše o tom, jestli energie zdraží o 600, 800, 1000 nebo 10 000 %. V těsném závěsu se ozývá přesvědčování, že se jedná ne o výkyv vyvolaný kombinací pandemie a války, ale o „nový normál“.
Nerozumím problematice financí a už vůbec ne energiím, ale s dostatečnou mírou jistoty jsem schopen říct, že hororové scény – mrznoucí rodiny nebo miliony lidí v exekuci –, které vídám v mediálním prostoru, v tak drastické míře nehrozí.
Bohužel, zdůvodnění mého postoje nebude o nic víc hezké než ona temná vize...
Co mne opravňuje? Ekonomové a techničtí odborníci při popisu současnosti a budoucnosti mají tendenci vycházet z předpokladu, že i když se mohou měnit parametry reality, jako třeba dostupnost a nahraditelnost komodit, poptávka po nich, efektivita jejich dopravy a podobně, elementární pravidla (třeba zákon nabídky a poptávky či elasticity ceny) jsou konstantní.
Stále stejná jsou v jejich představách i pravidla platná v lidské společnosti. To však není pravda. Pravidla se mohou změnit. Kdykoli. Za pochodu. Naštěstí, jejich změna je předvídatelná.
„Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak (ukazuje svislý a vodorovný směr). Prosím, peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít. (Smrtka se zasměje.)“
– J. Cimrman, Posel z Liptákova.
Ekonomie nepohodlí
Fungování lidské společnosti v jejím moderním podání předpokládá, že je-li společnost vystavena nepříznivým vlivům, jsou její členové, tedy vy, já, my všichni, připraveni a ochotni zvládnout určitou míru nepříznivého stavu – říkejme mu „nepohodlí“ – jednak v důsledku okolností a jednak ve prospěch společného zájmu a na úkor zájmů jednotlivců. Příčinou tohoto nepohodlí může být pandemie, válka, ekonomický pokles či krize, anebo cokoli jiného, včetně inflace. Nepohodlí znamená, že se nám žije hůř.
Nepohodlí samo o sobě společnost neohrožuje, naopak jeho vliv je za určitých okolností očistný. Pokud by společnost příliš dlouho žila bez stresu a v blahobytu, po nějaké době by ztratila schopnost reagovat na rizika a na externí problémy a stala by se snadným terčem.
Aby však nepohodlí zvládla a ono ji nepoškodilo, je nezbytné dodržet následující:
Nepohodlí postihuje celou společnost a nenastává situace, kdy se selektivně (nespravedlivě) vyhýbá nějaké její části.
Nepohodlí je časově omezené a směřuje k řešení, kdy se postižení, kteří je zvládnou, dočkají satisfakce, nebo alespoň vyrovnání za prožité útrapy.
Z nepohodlí nikdo netěží na úkor většiny.
Členové společnosti mají možnost nepohodlí překonat vlastní činností a nejlépe i pomoci ostatním.
Lídři společnosti intenzivně a soustavně pracují na zvládnutí nepohodlí.
Obecně platí, že společnost snáší docela dobře nepohodlí, které trvá krátkou, nebo alespoň jasně ohraničenou dobu a je velmi intenzivní.
Pokud je nepohodlí „plytké“, tedy trvá dlouho, ale není intenzivní, společnost se na ně adaptuje. Ztrácí pak efektivitu a schopnost výkonu, ale pořád je schopna situaci překonat, pokud její vedení usiluje o vyřešení a strádání není asymetrické.
