KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Invaze ruských vojsk na Ukrajinu je definitivní tečka za unipolárním světem. Přeměna ve svět multipolární je dokonána. My, kteří jsme se narodili dávno před rokem 1989, tuhle situaci dobře známe. Můžete normálně žít, ale podoba světa je definována soupeřením velmocí. Za mého dětství to byly velmoci dvě, nyní jich bude více.
Svět se ale i tak rozdělí na dvě části. Na jedné straně budou Spojené státy s Evropskou unií a na straně druhé Rusko s Čínou.
Debaty o možné spolupráci s první či druhou z těchto zemí jsou naprosto bezpředmětné. Jsou to naši nepřátelé a podle toho je třeba se k nim chovat. Naším cílem musí být v této konfrontaci jedině vítězství. Z časů studené války víme, že vítězství je možné, ale propracovat se k němu může trvat desítky let.
Ukrajina je v nové studené válce startovním výstřelem. Pro generaci, která toto soupeření nezažila, to bude úplně nový a nekomfortní svět, minimálně z počátku. Je to ovšem také příležitost. Příležitost stanovit priority, na kterých skutečně záleží, a uskutečnit je.
Prvním bodem musí být skutečně masivní pomoc Ukrajině. Lidská, ekonomická i vojenská. Nesmíme se zachovat k uprchlíkům bezohledně, jako tomu bylo v roce 2015. Jejich země je pravděpodobně na dlouho ztracena. Ze současného ruského postupu je zcela nepochybné, že budeme svědky zvěrstev, které jsme v Evropě od války neviděli. Putin si bude určitě vyřizovat účty a jeho jednotky si nebudou brát servítky. Ukrajinci jsou ovšem statečným národem a s naší pomocí dokážou Rusům zapálit zemi pod nohama.
Rusku ale musí hořet půda pod nohama úplně všude. Druhým bodem je proto absolutní izolace Putinova režimu a jeho ekonomická likvidace. Nedokážu říct, jestli Západ bude dostatečně odhodlaný, ale věřím, že ano. Každopádně tahle debata dobře ukáže, kdo na čí straně stojí. Podle toho bychom se měli rovněž zachovat.
